Čím krmit evropské druhy suchozemských želv

Základní podmínkou správné výživy suchozemských želv je uvědomění si toho, že suchozemská želva je především býložravec s metabolismem a trávící soustavou přizpůsobenou ke zpracování chudé balastní potravy bohaté na vlákninu, s nízkým obsahem cukrů a bílkovin.

Skladbu potravy suchozemských želv chovaných v zajetí lze rozdělit do dvou základních bodů. Krmení od jara do podzimu a krmení v zimě, za předpokladu, že želvy nezimujeme.

Od jara do příchodu zimy je tak z 95% krmná dávka složena z divoce rostoucích bylin. Základem je smetanka lékařská list i květ, jetel, všechny druhy jitrocele, různé druhy bodláků a nejrůznějších plevelů. Zbývajících 5% potravy nazývám jako doplňkovou a většinou se mění s momentální nabídkou toho kterého ročního období. Z jara lze například zkrmovat nejrůznější květy rostlin a stromů. Velice dobré jsou květy akátu. V letním období je možné nabídnout takový pamlsek, jakým je jahoda, nebo zelená slupka od melounu. V podzimním čase například kousíček jablka, kulička hroznového vína, list vinné révy, list kedlubny, list kapusty. Znovu ale upozorňuji, že je to potrava doplňková a měla by být podávána vždy až jako druhý chod.

Stejné je to s podáváním bílkoviny. Dospělým jedincům lze nabídnout například jednou týdně třeba žížalu, nebo pár granulí určených pro suchozemské želvy. Mláďatům by se bílkovina ale neměla podávat téměř vůbec.  Větší přísun bílkovin totiž enormě zatěžuje organismus želvy a může být příšinou nejrůznějších nemocí.

V zimních měsících řešíme skladbu potravy především pro mláďata, která nezimujeme, nebo zimujeme kratší dobu, vzhledem k jejich velikosti a stáří. Základem by mělo být čínské zelí, které je svým složením a především poměrem Ca:P nejvhodnější. Jako doplněk  lze občas dát trochu mrkve, list kedlubny, list kapusty, nebo kousek dýně.

Pro ty, kteří se v rostlinách na louce moc nevyznají je tady pár fotografií se jmény rostlin, popřípadě krátkým popisem.

1   2   4                             

      5          3

Základem krmné dávky by měla být pampeliška (1). V níže zobrazené tabulce nabízím porovnání hodnot pampelišky s hlávkovým salátem. Výsledky hovoří za vše. Pampeliška je pro želvu to nejlepší, co jí v našich podmínkách můžeme nabídnout. Připomínám, že poměr vápníku a fosforu (Ca:P) by měl být 2:1.

hodnoty pro 100g pampeliška hlávkový salát
energie 188 54
vláknina 3,5 1  
Ca 187 32
P 66 23
vit.A 1400/mg 97/mg
vit.E 2,5/mg 0,44/mg
vit.C 35/mg 8/mg
vit.B6 0,251/mg 0,05/mg

Dalšími vynikajícími bylinami je jitrocel kopinatý (2), jitrocel větší (3), jetel luční (4), nebo jetel plazivý (5). Například jitrocel kopinatý má poměr Ca:P zhruba 20:1, což je vynikající zdroj vápníku.

8               

           9          10

Další rostliny, které lze pravidelně zkrmovat je například, kokoška (6), kopřiva (7), ale také locina (8) a mléč (9), které želvám velice chutnají. Jsou to plevele, které naleznete téměř všude. Také svlačec (10), jak list, tak květ želvám chutná a je všeobecně dostupný.

           11         12

Na mnoha zahradách se také nalezne jahodník (11), nebo ostružiník (12), které jsou také výborné. Navíc listy ostružiníku jsou zelené dlouho do podzimu, tekže to může být vhodné krmení v době, kdy už toho na louce mnoho nenalezneme. S plody, především s jahodami bych byl velice střídmý, pouze jako pamlsek v době jejich zrání.

                    13           14

Také listy, ale především květy stromů lze úspěšně zkrmovat. Především květ akátu (13) a lípy (14) želvám velice chutná.

                                         15

V prvních jarních dnech, kdy toho zeleného venku ještě mnoho nenalezneme, lze objevit zahrátkáři proklínaný plevel ptačinec (15), kterým želva také nepohrdne.

 

           16           17

           18           19

           20           21

                                           22

V zimních měsících, pokud želvy nezimuji, krmím převážně čínským zelím (16). Zpestřuji to občas listem a květem ibišku (17), dýní (22) , listem kedlubny (19), nebo kadeřavé kapusty (18), případně trochou mrkve (20), kde lze podávat i nať, která je také dobrým zdrojem vápníku. Pokud se rozhodneme nabídnout želvě salát, pak zvolíme salát římský (21)., který je ze salátů asi nejvhodnější. Ale i přesto by to měla být potrava pouze doplňková.

Při chovu malého množství želv, je velice dobré nechat si naklíčit semeno jetele, nebo na podzim zasadit kořen pampelišky do nějakého truhlíku a pěstovat si tak vhodnou zelenou potravu i zimě.

                    23           24

Především v zimních měsících je důležité, aby měly želvy neustálý přístup také k drceným vaječným skořápkám (23), které jsou pro ně vynikajícím zdrojem vápníku. Do nadrcených skořápek přimíchávám ještě Calcii Carbonas (uhličitan vápenatý) (24). Tím je také dobré zhruba 3x týdně "pocukrovat" zelené krmení, aby se jim maximálně zvýšil příjem velmi potřebného vápníku.

                          25  26

Pro doplnění zimní jednotvárné stravy používám také granule (25). Velice s nimi však šetřím. Pro malé jedince stačí 2-4 namočené granule týdně. Někomu se to může zdát málo, ale podle mého názoru žádné průmyslově vyráběné krmivo, které se želvám podává ve větším množství, dlouhodobě neprospívá jejich zdraví, ani vzhledu. Je to pouze pro zpestření a obohacení čerstvé, zelené krmné dávky.

Pokud želvu z jakéhokoliv důvodu nezimujeme, je v tomto období nutný přísun vitamínu D3. V letních měsících tento životně důležitý vitamín dokonale dodává sluneční záření, ale v zimě je to problematičtější. Vitamín D3 je důležity v tom, že díky němu dochází v těle želvy ke zpracování vápníku a nelze ho ničím jiným nahradit. Dodávku tohoto vitamínu lze želvě částečně zajistit pravidelným pobytem pod kvalitní výbojkou s UV zářením. Záměrně jsem použil slovo kvalitní, protože na výběru žárovky velice záleží. Špičkou na našem trhu je výbojka od firmy OSRAM (26), která vykazuje  výborné hodnoty UVB záření. V kapitole světlo a UV záření naleznete naměřené hodnoty několika zdrojů UV. Touto výbojkou ozařoujeme nezimující mláďata  zhruba obden půl hodiny ve volném prostoru, například při koupání. Vzdálenost výbojky od želvy by měla být zhruba 30cm. Pořízení takovéto žárovky je finančně náročnější, ale při frekvenci svícení zhruba 3x týdně půl hodiny, tato výbojka vydrží několik let, aniž by výrazně ztrácela na výdeji UVB záření. Mláďata jsou potom krásně vytvrdlá, jsou aktivnější a o poznání lépe přežijí zimní období.